Pro rodiny

Nejtěžší rozhodnutí nemusíte dělat sami

Tahle stránka není o nás. Je o tom, co teď řešíte vy: jestli už je čas, jak se vyrovnat s výčitkami, co zabalit, jak budou vypadat první týdny a jak si s blízkým povídat, když už mu slova utíkají. Sepsali jsme to tak, jak to vysvětlujeme rodinám u nás v kanceláři.

24 h personál v domově, každý den v roce
8–20 h návštěvy denně, mimo tuto dobu po dohodě
zdarma konzultace i prohlídka domova, nezávazně
01 Rozhodování

Jak poznáte, že je čas

Skoro nikdo si to neuvědomí ze dne na den. Přichází to po kouscích: jedna probdělá noc, jeden zapnutý sporák, jeden pád. Každá jednotlivá věc se dá ještě nějak ošetřit — a tak se ošetřuje, měsíce i roky, dokud se z výjimek nestane běžný týden.

Neexistuje tabulka, podle které by se to dalo spočítat. Ale existují situace, které rodiny popisují znovu a znovu. Když v nich poznáváte sami sebe, není to důvod k panice — je to důvod si o tom s někým promluvit.

Noc přestala být nocí

Vstávání a chození po bytě, převrácený denní rytmus, buzení celé domácnosti.

Doma přestalo být bezpečno

Zapnutý sporák, otevřená voda, odemčené dveře nebo odchod z domu bez cíle.

Léky už nejsou spolehlivé

Vynechané nebo naopak zdvojené dávky, plné dávkovače, které měly být prázdné.

Opakované pády

Modřiny, o kterých se nemluví, a strach nechat ho i na chvíli samotného.

Péče leží na jednom člověku

Jeden pečující, který nemá kým se nechat vystřídat ani na jedno odpoledne.

Vy sami už nemůžete

Dlouhodobé vyčerpání, odkládané vlastní vyšetření, práce a vztahy, které jdou stranou.

A ty výčitky

Připadám si, že ho dávám pryč. Věta, kterou u nás slyšíme skoro od každé rodiny

Skoro každá rodina ji dřív nebo později vysloví. Někdy k ní přidá slib, který kdysi dala — že tohle nikdy neudělá.

Ten slib jste dávali člověku, kterého demence ještě nezměnila, a v situaci, kterou jste tehdy nemohli znát. Nemoc mezitím posunula, co je vůbec možné zvládnout doma. To není vaše selhání.

A péče nekončí — jen ji přestáváte dělat sami a nepřetržitě. Většina rodin nám po čase řekne stejnou věc: že se jim vrátil vztah. Přestali být sestrou ve službě, ošetřovatelem a nočním hlídačem a mohli být zase dcerou, synem nebo manželkou. Na to doma v jednu chvíli přestal být čas.

Ruce pečovatelky držící ruce klientky
Vztah se dá udržet i tehdy, když už péči nezvládáte sami

Nemusíte se rozhodnout dnes a nemusíte se rozhodnout sami. Zavolejte a projdeme situaci vašeho blízkého společně — bez závazku, zdarma a bez tlaku na to, abyste cokoliv podepsali. I kdyby z toho vyšlo, že pobytová služba zatím není řešení, odejdete od nás s radou, ne s prázdnou.

02 Nástup

Co si vzít s sebou

Pokoj je zařízený — lůžko, nábytek i vlastní sociální zařízení jsou připravené a nábytek vozit netřeba. Praní, žehlení i úklid jsou součástí služby. Přivezte hlavně to, co udělá z pokoje jeho pokoj.

Oblečení na běžné nošeníPohodlné a snadno oblékatelné, na několik dní dopředu; prádlo pereme a žehlíme my
Pevná obuvDo domova i ven, nejlépe protiskluzová a taková, kterou si obuje sám
Hygienické potřebyTo, co používal doma — známá vůně mýdla nebo krému pomáhá víc, než se čeká
Léky a lékařské zprávyAktuální medikace a ordinace lékaře, případně kompenzační pomůcky a brýle
DokladyObčanský průkaz, kartička pojišťovny a rozhodnutí o příspěvku na péči, pokud už je
Věci, které dělají domovFotografie, obrázky, oblíbený hrnek, deka, budík, knížka nebo drobnost z bytu
Dvoulůžkový pokoj se skříní a osobním úložným prostorem
Pokoj je zařízený; osobní věci si do něj klient přiveze

Cennosti a větší hotovost v pokoji nedoporučujeme. Pokud je potřeba je mít u sebe, domluvte se předem se zaměstnanci — o věci převzaté do úschovy pečujeme a případnou ztrátu je vždy lepší ohlásit hned. U čehokoliv, čím si nejste jistí, se zeptejte sociální pracovnice při setkání; kompletní pravidla jsou v domácím řádu na stránce Dokumenty.

03 Osobní historie

Řekněte nám, kdo to je

Diagnózu si přečteme ve zprávě. Co si nikde nepřečteme, je člověk — a ten je pro kvalitu péče důležitější. Nikdo ho nezná tak jako vy: co ho uklidní, co ho potěší a co ho naopak znejistí.

Denní rytmusV kolik vstával, jestli spal po obědě, kdy býval nejvíc svůj
Jídlo a chutěCo měl rád, co nikdy nejedl, jestli pije spíš čaj nebo kávu
Hudba a rádioPísničky, které zná zpaměti — u demence bývají poslední, co odchází
Oslovení a dotekJak mu máme říkat a jestli je mu blízkost příjemná, nebo spíš ne
Práce a životní příběhČím se živil, kde vyrůstal, na co je hrdý — s tím pracuje reminiscenční terapie
Co ho uklidní a co vylekáSituace, zvuky nebo témata, po kterých bývá neklidný — i to je cenná informace
Pracovnice si povídá s klientkou na zahradě domova
Co nám řeknete, se promítne do každodenní péče

Kdy a komu to říct. Poprvé při setkání se sociální pracovnicí, podruhé a pak průběžně klíčovému pracovníkovi, kterého váš blízký dostane hned při nástupu. Promítne se to do jeho individuálního plánu, na jehož sestavování se rodina může podílet, pokud si to klient přeje. Nemusíte psát elaborát — stačí pár vět a pár fotek. Jak s nimi dál pracujeme, popisujeme na stránce Péče.

04 Adaptace

První týdny a co se v nich děje

První dny bývají citlivé. Je běžné, že se objeví nejistota, smutek, zvýšená únava, neklid nebo kolísání nálady. Někdy přijde i věta, která rodinu zabolí nejvíc — že jste ho tu nechali.

Neznamená to, že je něco špatně, a není to důkaz, že rozhodnutí bylo chybné. Je to reakce na změnu, kterou člověk s demencí neumí zasadit do souvislostí. Každý se adaptuje jinak a jinak dlouho. Naším úkolem je, aby přechod proběhl co nejklidněji — s respektem k jeho zvyklostem, rytmu a životnímu příběhu. Vás v tom období průběžně informujeme a jsme připraveni vše vysvětlit.

První dny
Seznamování

Klient dostane klíčového pracovníka, který ho provází. Poznáváme jeho zvyklosti, on poznává tváře a prostor. Neklid, únava i smutek jsou v téhle fázi běžné.

První týdny
Hledání rytmu

Skládáme den tak, aby co nejvíc připomínal ten, na který byl zvyklý doma. Vzniká individuální plán — s klientem a s rodinou, pokud si to klient přeje.

Po prvním měsíci
Usazování

U řady klientů se v téhle době vrací klid a pravidelnost. Neplatí to ale pro každého a není to závod — někdo potřebuje víc času a je to v pořádku.

Průběžně
Vyhodnocování

Individuální plán není papír do šuplíku. Vyhodnocuje se a upravuje podle toho, jak se stav a potřeby vašeho blízkého mění.

Lůžko v pokoji s výhledem do zeleně
Předvídatelné a klidné prostředí je při adaptaci to hlavní

Když se změní chování

Změna chování nebývá zlobení ani schválnost. Neklid, odmítání, podrážděnost nebo agrese mohou souviset nejen s demencí samotnou, ale i s bolestí, únavou, infekcí, změnou prostředí, hlukem, nepohodlím nebo přetížením. Velmi často jde o něco, co se dá odstranit — jen se to nejdřív musí najít.

Proto vždy hledáme příčinu, ne způsob, jak projev potlačit. Co pozorujeme a jak na situaci reagujeme, rodině průběžně vysvětlujeme.

Adaptační období je normální součástí přechodu do pobytové péče. Jeho průběh není hodnocením vás ani vašeho rozhodnutí. Když si nebudete jistí, jestli je to, co vidíte, ještě běžné, zeptejte se — od toho tu jsme a odpověď dostanete narovinu.

06 Komunikace

Jak s člověkem s demencí mluvit

Mluvte klidně, jednoduše a s respektem — pomaleji, v tichém prostředí a vždy po jedné věci. Není nutné každou nepřesnost opravovat. Důležitější než přesnost bývá pocit bezpečí a přijetí.

Co pomáhá
  • Klidný tón, oční kontakt a tvář v úrovni jeho očí
  • Jedna věta, jedna otázka, jeden pokyn
  • Dost času na odpověď — i když je ticho dlouhé
  • Otázky na ano/ne místo otevřeného výběru
  • Doprovodit slova gestem, ukázáním nebo dotekem
  • Mluvit o tom, co je právě teď vidět kolem
  • Oslovovat jménem a mluvit k němu, ne o něm
Co spíš ne
  • Opravovat a dokazovat, že se plete
  • „Vždyť jsem ti to říkal už třikrát"
  • Zkoušet paměť — „a kdo jsem já?"
  • Mluvit o něm ve třetí osobě, když je u toho
  • Hádat se o to, jak to doopravdy je
  • Několik lidí, kteří mluví přes sebe
  • Puštěná televize nebo rádio při rozhovoru

Když říká „chci domů"

Věta „chci domů" většinou neznamená konkrétní adresu. Bývá to potřeba bezpečí, jistoty, známého světa nebo blízkosti — a „domovem" může být i byt, ve kterém váš blízký nebydlel padesát let.

V takové chvíli většinou nepomůže přesvědčovat ani vysvětlovat, proč to nejde. Pomáhá uklidnění, laskavé ujištění, že je v bezpečí, a citlivé odvedení pozornosti ke vzpomínce, fotografii, hudbě nebo běžné činnosti. Vinit se za to, že odcházíte, nemusíte — po odchodu návštěvy se neklid obvykle zklidní rychleji, než čekáte.

I když slova slábnou, člověk dál vnímá tón hlasu, výraz tváře a atmosféru setkání. Když rozumíme pocitu, který je za slovy, dokážeme na něj reagovat mnohem líp než na slova samotná.

07 Náš závazek

Rodina je partner, ne návštěva

Přijetím do domova role rodiny nekončí, jen se proměňuje. Chceme být partnerem, ne neprostupnou institucí. Máte právo vědět, jak se vašemu blízkému daří, ptát se, sdělit obavy a být vyslyšeni.

Dobrá péče nevzniká jen odborností. Vzniká z důvěry mezi personálem, klientem a rodinou — a důvěra se staví na tom, že se věci říkají včas a narovinu, i když jsou nepříjemné.

Konkrétní člověk, ne recepceKlíčový pracovník, který vašeho blízkého provází a se kterým řešíte běžné věci
Účast na individuálním plánuPlán vzniká s klientem a za účasti rodiny, pokud si to klient přeje, a průběžně se vyhodnocuje
Informace o stavuKontaktní osoby a rozsah informování se nastavují písemně, podle vůle klienta a předpisů
Kontakt bez zbytečných překážekNávštěvy, telefon i e-mail; podporujeme je, ne jen tolerujeme
Když se vám něco nelíbíPodnět nebo stížnost lze podat i anonymně; vyřizuje se písemně a nesmí být nikomu na újmu
Vysvětlíme to znovuI potřetí a jinými slovy. Nikdo od vás nečeká, že se v tom budete orientovat sami

Rodinám můžeme nabídnout také dobrovolný Rodinný komunikační a koordinační servis. Není součástí sociální služby, není podmínkou přijetí ani kvality péče a sjednává se samostatnou smlouvou za samostatnou úhradu. Jde o nadstandardní režim komunikace a koordinace pro rodinu — chcete-li o něm vědět víc, řekněte si.

Praktické informace

Nejčastější otázky

Jak poznám, že je čas na pobytovou péči?

Nejde o jeden okamžik. Rozhodujícím signálem bývá bezpečí — noční bloudění, zapnutý sporák, odchody z domu, opakované pády nebo chyby v lécích. Druhým signálem je stav pečujícího: dlouhodobé vyčerpání, nemožnost odejít z domu a odkládání vlastního zdraví. Podrobněji to rozepisujeme v první kapitole; pokud si nejste jistí, zavolejte a projdeme to spolu.

Komu je Lesní domov Zlín určen?

Službu poskytujeme osobám se stařeckou, Alzheimerovou a ostatními typy demencí, které potřebují pravidelnou pomoc, podporu nebo dohled, jež už nelze bezpečně zajistit v domácím prostředí, zpravidla od 55 let věku. Víc o naší specializaci najdete na stránce Péče.

Přijímáte klienty ve všech stádiích demence?

Ano. Přijímáme klienty v různých stádiích Alzheimerovy choroby a dalších typů demence a péči přizpůsobujeme jejich individuálním potřebám.

Jak probíhá přijetí do Lesního domova?

Začíná se žádostí — vyplníte nezávaznou poptávku nebo zavoláte. Ozve se vám sociální pracovnice a domluvíte si osobní setkání s prohlídkou, na kterém projdeme i papíry. Po uvolnění místa podepíšeme smlouvu a domluvíme termín nástupu. Pomůžeme i s příspěvkem na péči a sestavíme individuální plán péče. Podrobně je postup popsaný na stránce Péče.

Kdo hradí péči a co platí rodina?

Úhrada má tři části: ubytování, stravu a péči. Ubytování a stravu hradí klient ze svého příjmu, přičemž po jejich úhradě mu musí ze zákona zůstat alespoň 15 % příjmu — kdyby nezůstalo, úhrada se sníží. Péče se hradí z přiznaného příspěvku na péči, tedy z dávky od státu — tu vyřizuje Úřad práce a sociální pracovnice vám s ní pomůže. Aktuální ceník najdete na stránce Dokumenty ke stažení.

Musíme mít vyřízený příspěvek na péči už před nástupem?

Ne. Nepřiznaný nebo teprve probíhající příspěvek není překážkou přijetí. Řízení může běžet souběžně s nástupem a sociální pracovnice vám s ním pomůže — pomoc s vyřizováním osobních záležitostí je součástí služby.

Kdy můžeme chodit na návštěvu?

Denně od 8:00 do 20:00, s ohledem na zdravotní stav klienta a provoz domova. Mimo tuto dobu je návštěva možná po dohodě se zaměstnanci — třeba při příjezdu z dálky nebo při zhoršení stavu. Doporučujeme vyhnout se době oběda mezi 12:00 a 13:00 a večernímu klidu po 20:00. Podrobnosti jsou v kapitole o návštěvách.

Co když se blízkému u nás nebude líbit?

Prvních několik týdnů bývá nejtěžších a neklid v nich není důkazem špatného rozhodnutí. Pokud se ale ukáže, že služba není vhodná, lze ji ukončit dohodou nebo výpovědí ze strany klienta se standardní výpovědní dobou 14 dnů podle smlouvy. Nikoho u nás nedržíme.

Jak zjistím aktuální dostupnost místa?

Vyplňte nezávaznou poptávku nebo zavolejte sociální pracovnici na číslo +420 725 521 453. Aktuální kapacitu a další postup s vámi probere bez závazku.

Ozvěte se, i když ještě nevíte

Sejít se a zeptat se je zdarma a k ničemu vás to nezavazuje. Sociální pracovnice s vámi situaci projde v klidu a bez spěchu.

Nezávazná poptávka → +420 725 521 453